Slovenští fandové a obzvláště pak fandové Šošonů se konečně dočkali. Poté, co Žilina až příliš lehce postoupila přes trapnou pražskou Spartu do hlavní fáze Champions League se mohou těšit na návštěvu některého ze slavných evropských velkoklubů. A ti z nich, kteří navštěvují tyto stránky by určitě s radostí uvítali, kdyby tím klubem byl úřadující mistr Premier League, neboli Pride of London - Chelsea FC.

Pro většinu z vás jistě není tajemstvím, že Žilina se s Blues v Lize mistrů již setkala a určitě jim má co vracet. Tak si jen lehce připomeňme jak to tenkrát, kdy se tyto dva kluby naposledy utkaly vlastně bylo. Žilina v roce 2003 potvrdila mistrovský titul z předchozího roku (jen pro zajímavost - v roce 2004 završila mistrovský ,,čistý hattrick") a získala vstupenku do 2. předkola ChL. Nepříliš příznivý los tehdy Šošonům přihrál tehdy velmi silný Maccabi Tel Aviv, který byl pro postup do dalšího kola jasným favoritem. První utkání, které se hrálo 30. 7. v Žilině však dopadlo pro slovenského mistra nad očekávání dobře. Čtyři minuty před koncem rozvlnil izraelskou síť Bažík a Žilina šla do odvety s náskokem 1:0. O týden později dokázala na horké izraelské půdě opět dát gól, když se tentokrát trefil Sninský. A protože slavný Maccabi vstřel pouze jednu branku, celkové skóre vyšlo 2:1 ve prospěch MŠK, která se překvapivě radovala z postupu do třetího kola. Předem avizuji, že zde už veškerá její radost skončila...

Los tentokrát nebyl pro Žilinu opět nijak příznivý a přiřkl jí londýnskou Chelsea. Nutno dodat, že ve třetím kole už hrálo o postup mnoho silných mužstev a Žilina si mezi takovými evropskými velikány jako jsou Celtic, Rangers, Benfica, Lazio, Deportivo, Ajax nebo Newcastle a další příliš vybírat nemohla. Chelsea se dostala do třetího předkola díky čtvrté příčce v lize v sezóně 2002-2003, jen díky třem bodíkům náskoku před pátým Liverpoolem, které ubránila až v posledním kole. Titul tehdy získal s přehledem United před Arsenalem, na třetím místě skončil Newcastle, jehož ligový boj o vstup do milionářské ChL a možná i jeho tehdejší nenapravitelný hráč Graig Bellamy se stali i motivem pro skvělý filmový slaďák Góóól.

První zápas třetího předkola měla odehrát Žilina proti CFC 13. 8. opět nejprve na domácím hřišti. Po jednom vlastním góle a brance Gudjohnsena ale prohrála 0:2 a postupová matematika jí do odvety nedávala téměř žádné šance. To se potvrdilo i o čtrnáct dní později, kdy jí po trefách Johnsona, Hutha a Hasselbainka nadělila Chelsea čistou trojku. Chelsea postoupila s přehledem do hlavní fáze, Žilina získala alespoň možnost dál bojovat v poháru UEFA. Skóre 0:5 ze zápasů s Blues mělo ale zřejmě takový dopad na psychiku hráčů slovenského mistra, že hned v 1. kole vypadl ostudně s holanským Utrechtem. Porážka 2:0 v Holandsku mohla být ještě přijatelná, ale prohra 0:4 na domácím hřišti poslala hráče i fanoušky z úvodní euforie zpět na zem.

Chelsea přiřknul los do skupiny pražskou Spartu, italské Lazio a turecký Besiktas. CFC z této - pro ni možná až příliš jednoduché skupiny postoupila s přehledem se ziskem 13 bodů, když ztratila body pouze po domácí prohře s Besiktasem a remíze se Spartou, rovněž na domácím hřišti. Právě Sparta tehdy překvapivě uhájila 2. postupové místo a spolu s Chelsea se mohla těšit na vyřazovací boje. Zde bych jen podotkl, že tehdejšímu kádru Sparty pod vedením kouče Kotrby a s Poborským v roli kapitána nesahají dnešní sparťanské lemry ani po kotníky. Když si připomeneme obě tehdejší utkání ve skupině, tak v tom prvním ubránila Sparta cennou remízu na Stamford Bridge 0:0 (i když se štěstím - Crespovi nebyl uznán pro údajný ofsajd regulérní gól). Na Letné jsme si mohli zařvat gól až těsně před koncem, kdy po centru Duffa konečně propálil Blažka Gallas. Takže celkové skóre 0:1 s anglickým favoritem nebylo pro Spartu žádnou ostudou, spíš naopak...

Chelsea v dalším kole postoupila přes německý Stuttgart, když nejprve doma uhrála pouze bezbrankovou remízu a na hřišti Stuttgartu ji k postupu výrazně pomohl vlastním gólem Meira. Los pro čtvrtfinále pak rozhodl, že Chelsea si zahraje derby proti Arsenalu i v Lize mistrů. Arsenal té doby byl jasným favoritem a už po prvním vzájemném zápase měl k postupu trochu blíže. Stamford Bridge sice nejprve začátkem druhé půle rozjásal Gudjohnsen, ale už o pár minut později zařídil pro Arsenal cennou remízu Pires. Ani odveta nezačala pro Blues nikterak šťastně. V nastavení prvního dějství dal gól do šatny Reyes a Chelsea měla na druhou půli o možnosti postupu jasno. Dvakrát skórovat a neinkasovat. Na stadionu londýnského rivala nepříliš štastné vyhlídky. Jenže jak známo, fotbal nemá logiku a tak chvíli po změně stran nejprve vyrovnal svým typickým gólem Frank Lampard. Když pak těsně před koncem proměnil svou skvělou akci ala Ashley Terryho nejlepší kámoš Wayne Bridge, bylo na zkoprnělém Highbury ticho jako v hrobě. Chelsea šla do semifinále, kde měla změřit síly s francouzským Monacem. A tradičně nezačala nijak slavně, když na Stade Luis II prohrála úvodní utkání 3:1, když jedinou branku hostů vstřelil Crespo. V pohárových počtech bylo jasně dáno, že doma musí vyhrát 2:0, pokud chce pomýšlet na finále. Gól Gronkjaera a druhá branka Lamparda ale hráče Ranierova výběru příliš uchlácholilo a tak přišel trest. Nejprve zase gól do šatny, kterým snížil Ibbara a posunul sebevědomí londýňanů na bod mrazu a poté i poslední hřebík do rakve, který nám zatloukl Morientes. 2:2 a sbohem Gelsenkirchen...

Chelsea, stejně jako Žilina, tak  zažila nakonec po prvním úspěchu jen velké pohárové zklamání. Věřme, že letos to bude jinak, i když obě mužstva budou mít v letošní ChL jiné priority. Chelsea bude chtít konečně celou soutěž vyhrát, Žilina bude především sbírat zkušenosti a alespoň potrápit někoho z favoritů. Oběma týmům tedy hodně štěstí a společnou úvodní skupinu.