Tak další kolo nabitého vánočního programu Premier League máme za sebou. Začalo pro nás více než dobře, když naši sousedi zesměšnili United a starej žvejka se dodnes nevymáčkl, jestli za to může rozhodčí, počasí, prasečí chřipka  nebo Santa Claus. Dobře nedopadli ani zloději, ale na to už si letos začínají pomalu všichni zvykat a snad jen Benitez stále věří, že Pool vstane z mrtvých. Naopak Arsenal politý živou vodou si v pohodě dokráčel pro tři bodíky a ve hře o titul se s ním musí stále počítat.

Zlatá neděle se nesla v duchu londýnského derby a propastný rozdíl 25ti bodů v tabulce jasně ukazoval, kdo že to dnes bude favoritem. Jenže ouha, zapomněli jsme, že Chelsea z posledních pěti zápasů vyhrála jen jeden. S posledním týmem PL a to ještě s velkým štěstím... No a jestli jsme si mysleli, že alespoň tohle chudičké vítězství dokázalo našim borcům zvednout sebevědomí, tak právě zápas na hřišti tápajících Hammers nás vyvedl z omylu. 1:1, jeden bod a jedno velký trápení se rovná další ztrátě, kterou nám momentálně nenahradí ani velká penaltová one man show v podání Franka Lamparda...

Hlavní příčiny v neúspěchu bych hledal asi v rozestavení na hřišti, chybějícím Anelkovi a především tomu, že v devíti se ani proti Kladivářům v jejich současné prachbídné formě hrát nedá. Diamant se nám začíná krutě nevyplácet a Ancelloti, nechce-li následovat kauzu Scolari by s tím měl zavčasu něco udělat. V neděli to bylo jasně znát. První půle byla otřesná a v té druhé, kdy jsme se za Boha nemohli dostat přes obranný val domácích naši hru výrazně oživil právě z křídla Žirkov. Jeho rychlé přihrávky dokázaly najít mezery v obraně Hammers a v asi největší šanci zápasu měl prsty také on. Škoda, že nedostává více příležitostí a nemá možnost nastoupit v základní sestavě od začátku. Možná bychom se dostávali do šancí už v úvodu zápasu a nemuseli čekat, jestli nám rozhodčí sežerou nějakou penaltu. Možná by na vývoj hry až takový vliv neměl, to se ale nedozvíme, pokud mu Ancelloti nedá šanci.

Hlavní důvod, proč jsme ale naplno nebodovali asi nebyl diamant. Jak už jsem psal o pár řádek výš, v devíti se prostě hrát nedá. Chelsea sice nastoupila s 11ti hráči, ale zoufalci Malouda s Kalouem si pravděpodobně hned po úvodním hvizdu odskočili kamsi na Oxford Street nakoupit dárečky, když už byla ta Zlatá neděle a k tomu všude samá sleva. Naštěstí si toho všiml i Carlo, v půli je vysypal, ale už bylo pozdě.

Každému kdo zápasy Chelse sleduje muselo být v neděli jasné, jak hodně byla znát absence Anelky. Drogba se zdál být bez svojeho parťáka zmatený a neškodný. V první půli byl na všechno sám a v té druhé si se Sturridgem příliš nerozumněl. Nutno ale dodat, že do dvou šancí se přesto dokázal dostat. S oběma ale naložil příliš sobecky a i to bylo důvodem, proč jsme nakonec byli rádi za bod.

Zápas nevyšel opět našim stoperům, kteří opět vyrobili hromadu kiksů a zdá se, že buď jeden z nich ohluchl nebo ten druhý ztratil řeč. Jejich neschopnost se na hřišti domluvit začíná být do očí bijící. Zápas nevyšel podle představ ani Joeovi, který se zbytečně utápěl v kličkách a ztrácel hodně míčů. Ano, neměl samozřejmě kolikrát komu by přihrál, přesto myslím, že spoustu situací mohl vyřešit líp.

Kdo si naopak odehrál svoje a možná i něco navíc byli Čech, Ivanovič a muž zápasu Frank Lampard. Ten ukázal, že umí být mužem bez nervů a po jakémsi trapném žertování rozhodčího dokázal Greena překonat ve všech třech penaltových pokusech za sebou. Klobouk dolů... Lampard je navíc asi jediným hráčem, který dokáže trefit bránu téměř ze všech pozic, kdy se dostane ke střele. Dobrá, ten těžkej volej béčkovou nohou mu včera úplně nevyšel...:)

A to je myslím další příčina našich neúspěchů. Dáváme málo gólů ze střední vzdálenosti. Když se pak proti nám postaví val, jako včera v Upton Parku, kdy není možné dostat se do vápna, měli bychom být schopni rozhodovat zápasy z pozic za hranicí šestnáctky. K naší smůle ale není nikdo schopný sklopit nohu a každá rána končí mezi diváky od 17té řady nahoru. Přitom přihrávku proti noze na hranici vápna, kdy má střelec dostatek času už považuju za šanci hodně slibnou. Bohužel ty naše končí většinou jako ty včera v podání Colea nebo Žirkova.

No není snad až tak zle. Neprohráli jsme, darovali jsme Zolovi s Clarkem cennou plichtu a náskok jsme zvýšili o další bodík. Jen si říkám, abychom nedopadli jako loni. Zloději prohráli, my taky. Zloději plichtili, my taky. A nakonec se smál ten třetí vzadu...