Je 1. marec 2010 a my máme šiesteho víťaza našej súťaže Odhal mě - vyhraj mě! A kto je teda ten hráč, na ktorého sme sa pýtali v 6. dieli? No predsa ... José Mourinho! A náš šiesty víťaz? Najprv si prečítajte niečo o našom Chelsea trénerovi a šťastný výherca je pod opisom a videom Josého Mourinha. Víťazovi gratulujeme a zasielame figúrku! Viac informácií o súťaži nájdete tu. Ďakujeme za maily a siedme pokračovanie je na pláne vo štvrtok 18.3.!

Muž, o kterém si dnes povíme dosáhl za své působnosti v Chelsea takových úspěchů, že všichni ostatní by mu mohli závidět. V naší soutěži proto určitě nemohl chybět a v tomto díle se objevil z jednoho prostého důvodu. Den jeho velkého návratu na Stamford Bridge je tu!

Velký fotbalový stratég, arogantní egoista, prvotřídní narcis, cílevědomý, pracovitý a úspěšný muž. Fotbalový profesor, nedostižitelný idol žen, vzor nedbalé elegance, nespoutaný živel a muž činu - milovaný a nenáviděný celými davy. Geniální kormidelník, se kterým by snad měl i Titanic šanci. To všechno a něco navíc je José Mourinho.

José Mário dos Santos Félix Mourinho se narodil 26. ledna 1963 v portugalském Setúbalu. Rodina byla finančně zajištěna, otec Félix byl profesionálním fotbalistou setúbalské Vitórie, a matka Maria Julia učila na základní škole. Rodiče měli samozřejmě největší podíl na budoucí kariéře malého Josého. Rodina žila fotbalem, matka podněcovala jeho sebevědomí, a touhu po úspěchu. Otec byl jeho vzorem a malý Mourinho od malička toužil stát se profesionálním hráčem fotbalu. Nejprve začal hrát za mládežnický Belenenses, později za Rio Ave, kde už v té době působil jeho otec v roli trenéra. Sudičky mu ale příliš hráčského talentu nepřiřkly. V průběhu let totiž vyšlo najevo, že José nemá potřebné fotbalové vlohy, je pomalý a slabý a o kariéře úspěšného hráče si tedy může nechat jen zdát. José se však s vidinou průměrný kariéry nesmířil, naštěstí však nehodil flintu do žita. Upnul se na studia a začal se zajímat o práci trenéra.

Po absolvování vysokoškolských studií, kde měl vždy výborný prospěch, získal titul profesora tělesné výchovy se specializací na sportovní metodologie. Poté odjel do Skotska, kde absolvoval speciální trenérský kurz UEFA a začal pracovat na vlastních trenérských koncepcích. Zejména se zaměřil na vhodné spojení motivačních teorií spolu s psychologickými technikami, které hodlal v budoucnu aplikovat do svých tréninkových jednotek. Po návratu do Portugalska si José stihl ještě zkusit roli učitele tělesné výchovy na gymnáziu a pak pozvolna začala jeho trenérská kariéra. Zkušenosti začal sbírat jako asistent trenéra v Estrela Amadora a poté i v  Vitória Sétúbal, který díky otci znal jako svoje boty. Díky svým schopnostem, jazykovým znalostem a troše nezbytného štěstí si ho brzy všiml legendární Sir Bobby Robson a vybral si Mourinha jako svého tlumočníka ve Sportingu Lisabon a v FC Porto. V roce 1996 Mourinho následoval svého učitele Robsona do slavné Barcelony, kde zůstal i poté, co Robson odešel do nizozemského PSV. Díky své píli a zápalu se v Barceloně brzy začal postupně zapracovávat do trenérského týmu, účastnil se předzápasových porad, pomáhal s výběrem sestav a určením taktiky. O volných chvílích se zvládl ještě naučit ovládat katalánštinu a získal svou první - ne tolik známou přezdívku ,,Tlumočník". Odměnou za jeho přínos a snahu bylo, že mu Barcelona nabídla místo hlavního trenéra svého B týmu.

Později už byl Mourinhovi post trenéra záložního týmu Barcelony málo. Chtěl víc a tak v roce 2000 odchází zpět do rodného Portugalska, kde brzy dostane nabídku, o které zatím jen tajně snil. Do telefonu se mu ozve Jo?o Vale e Azevedo a nabídne mu práci. Jeho první skutečné trenérské angažmá. José Mourinho se stává hlavním koučem slavné Benficy Lisabon. Nedaří se mu sice vůbec špatně, ale pohádka se zatím ještě nekoná. Po volbách se změnilo vedení klubu, které Mourinha odmítlo a tak si před vánocemi sbalil svých pět švestek a šel si jako nezaměstnaný zažádat na sociálku o podporu. Od nové sezóny působil jako trenér průměrného Uni?o Leiria a hle - 5. místo a jméno Mourinho se začínalo stále častěji skloňovat ve fotbalových kuloárech. Nabídka, která se neodmítá na sebe nenechala dlouho čekat. O Josého služby projevilo zájem tehdy tápající FC Porto. A udělalo navýsost dobře. Do konce sezóny odkoučoval José na lavičce Porta 15 utkání, z nichž 11 vyhrál a pouze 2x odešli jeho noví svěřenci poraženi. V lize skončilo Porto 3., což José komentoval svým typickým prohlášením, že je to pro něho málo a všem slíbil, že příští rok bude titul...

Co slíbil, to také splnil. Porto prošlo ligou jako nůž máslem, když prohrálo pouhá dvě utkání. Zaslouženě získalo titul a Benfica, která byla s jedenáctibodovou ztrátou druhá si mohla trhat vlasy. V Portu v té době působili hráči jako Baía, Carvalho, Deco, Postiga, Ferreira nebo Maniche, kteří skvěle zvládali taktiku a inovativní herní aspekty svého nového trenéra. Spolu se ziskem titulu vyhráli fotbalisté Porta v roce 2003 i portugalský pohár a jako třešničku na dortu nabídli portským fanouškům finále poháru UEFA. V něm si Porto poradilo s Celťákem Glasgow, další úspěch byl doma a na fotbalovém nebi začala zářit nová hvězda. V té době už se začínal Mourinho dostávat do podvědomí se svými arogantními a mnohdy velkohubými prohlášeními. Nebral si servítky a pomalu si začal dělat nepřátele. Jenže úspěch ho neopouštěl a tak nad jeho slovními excesy dokázalo vedení Porta přimhouřit oči. José se jim za shovívavost odměnil v následující sezóně po svém. O suverénní obhajobě titulu rozhodlo Porto s přehledem už pět kol před koncem  ligy a neztratilo se ani na evropské scéně. S trochu podceňovaným mužstvem dokráčel Mourinho až do finále Champions League, ve kterém deklasovali jeho svěřenci Monako 3:0. Porto v čele s Mourinhem se zapsalo do historie evropského fotbalu a Mourinha poplácávali po zádech všude kde se objevil. Portugalsko mu začalo být malé, a když se mezi mnoha pracovními nabídkami objevila lákadla z Liverpoolu a Londýna bylo jasné, že Mourinho se bude stěhovat do Anglie.

Málokdo možná ví, že Josého více lákala spíše práce v Liverpoolu a tehdy vznikající ,,Romanova Chelsea" mu až tolik nevoněla. "Trénovat Liverpool asi musí zajímat každého. Chelsea mne nepřitahuje. Moc peněz, nejasné plány, všechno stojí na vratkých základech. Je sice dobré mít dostatek peněz a koupit na koho si ukážete, ale jistota že všechno dobře dopadne neexistuje...", řekl tehdy médiím Mourinho. Snad mu nakonec Chelsea byla životní výzvou, možná ho přesvědčily argumenty v podobě Romanových finančních injekcí, každopádně ale nabídku londýnského klubu přijal. Nahradil oblíbeného italského kormidelníka Claudia Ranieriho, přijal úlohu nejlépe placeného trenéra světa s ročním platem 4,2 miliónu ? a z Porta přetáhl všechny své dosavadní spolupracovníky. Při svém nástupu do funkce manažera stihl s grácií sobě vlastní rozdělit Anglii na dva tábory - jeden Mourinha miloval, druhý nenáviděl. ,,Prosím vás, nemluvte o mě jako o arogantním. Jsem mistrem Evropy a myslím si, že jsem speciální typ člověka!", pronesl k zástupcům tisku a bylo hotovo. Přezdívku ,,The Special One" už mu nikdo neodpáral. Pak začal hlava nehlava utrácet za posily. Některé se v klubu moc neohřály, jiné jako Čech, Carvalho nebo Drogba jsou dodnes páteří Chelsea. Abramovič v té době na nějakej ten milon liber nekoukal a jediné co ho zajímalo byl úspěch. A José ho nezklamal. Hráčům naordinoval přísnou disciplínu, určil ještě přísnější tresty za její porušení a  začal tvrdě uplatňovat své vlastní vize o herním stylu, taktice a morálce mužstva. Výsledkem byl titul, který Chelsea získala celkem s přehledem po padesáti letech od svého jediného titulu z roku 1995. K tomu všemu Chelsea slavila stoleté založení klubu a lepší dárek si žádný fanoušek ani nemohl přát. José jim ale jako třešničku na dortu přidal vítězné tažení ligovým pohárem a získal tak s Chelsea Curling Cup a přidal i Charity Chields. Který trenér dokázal v Chelsea víc? Možná jediným zklamáním bylo vyřazení v semifinále ChL, kde Chelsea vypadla s Liverpoolem po gólu, který vlastně ani nebyl gólem. I tak byl ale Mourinho hrdinou Anglie a bez problémů získal po třetí za sebou ocenění pro nejlepšího trenéra světa.

Rok na to dostal od Abramoviče přidáno a na konto mu mělo přijít ročně o jeden melounek víc. A lišák Mourinho stejně jako v Portu obhájil titul. V rozhodujícím zápase poráží Chelsea rivala z Manchesteru opojným výsledkem 3:0 a Londýn se opět halí do modrého hávu. Úsměvná je epizoda, kdy Mourinho dostává medaili pro vítěze PL a ten ji spolu se svým sakem háže na tribunu mezi jásající dav. Chvilku na to dostává druhou a ta, stejně jako ta první, letí do rozvášněného davu fanoušků. ,,Ta medaile byla stejná jako ta, kterou už mám z loňska. Nepotřebuji mít dvě stejné", vysvětlil později. Každopádně měli ale tehdy v ochozech  dva fanoušci obrovské štěstí a asi do konce života bude José v jejich očích Bůh. Fanoušky jiných klubů PL ale Mourinho tímto gestem samozřejmě opět naštval. Zdálo se jim, že takto arogantním způsobem znevažuje své soupeře a celou PL. Josému a fanouškům Chelsea to bylo jedno...

V sezóně 2006/2007 se začalo v bulváru spekulovat o tom, že Mourinho se s Chelsea rozloučí. Do vztahů ve vedení nikdo neviděl, ale spekulace o možných důvodech jeho odchodu se množily. Nejčastěji se objevovaly zprávy o napjatých vztazích mezi Mourinhem a majitelem klubu Romanem Abramovičem. Důvodem jejich hádek měl být i nákup někdejšího kanonýra Andreje Ševčenka, kterého Abramovič přes Mourinhovo nevoli do klubu přivedl. Jak známo, šlo o nejdražší transfer klubu a vlastně i nehorázně kontraproduktivní. Ševčenkovi se nedařilo, zahříval lávku a to se údajně big bossovi pramálo líbilo. Faktem ale je, že v tu dobu začala Chelsea provázet i smůla a do mužstva přicházelo jedno zranění za druhým. Terry, Joe Cole i Petr Čech byli po většinu sezóny na marodce a jejich absence byla jedním z důvodů, že se tentokrát musela Chelsea spokojit s ,,pouhou" druhou příčkou. Titul se po pěti letech vracel do Manchesteru, a jedinou 
satisfakcí pro fanoušky Blues bylo finále FA Cupu. To se stalo prestižní události už kvůli tomu, že se mělo odehrát jako vůbec první utkání na nově otevřeném anglickém svatostánku - ve Wembley. Když k tomu přičtete hlavní aktéry - Chelsea s Mourinhem a Man. United se starým žvejkou - tedy největší rivaly z boje o titul - vyjde vám jedno z nejsledovanějších utkání roku.  A Mourinho z něj vyšel jako vítěz. Nejtěsnějším rozdílem vyhrála Chelsea 1:0 a hned bylo veseleji. Tento rok vyhrála Chelsea i ligový pohár, takže spolu s vítězstvím v FA Cupu a druhým místem v ligové tabulce by se sezóna mohla zdát jako úspěšná. Jenže problém byl trochu jinde. Chelsea opět nedokázala uspět v Lize mistrů, která je pro Abramoviče jasnou prioritou a tak se opět objevily zaručené zprávy o tom, že Special One si bude na Stamford Bridge balit kufry.

Skutečnost je taková, že i sezónu 2007/2008 začíná Chelsea s Mourinhem na postu manažera. Jenže mužstvu se příliš nedaří. Ne snad výsledkově, ale na její herní projev se nedá dívat, vztahy s vedením jsou napjaté, do práce začíná Mourinhovi kecat kde kdo a když Chelsea prohraje utkání ChL s Barcelonou, jsou Mourinhovi dny sečteny. Odchází 20. září 2007, bez rozumného vysvětlení a po vzájemné dohodě. Fanoušci zvyklí na úspěch nemohou jeho odchod dlouho rozdýchat, ti kteří chtějí na Stamford Bridge vidět atraktivní fotbal naopak jásají. Chelsea odehrála pod vedením Josého Mourinha 185 zápasů. 131 jich dokázala vyhrát a pouze osmnáctkrát byla poražena. Získala 2x ligový titul, 2x ligový pohár a jednou FA Cup i Community Shield. Z mnoha skvělých fotbalistů vychoval Mourinho megahvězdy a Chelsea pod jeho vedením se stala světovým velkoklubem. José Mourinho se stal klubovou legendou a nejúspěšnějším stratégem, který kdy na modré lavičce působil.

Josého fotbalová kariéra je díky médiím dostatečně známá a na stránkách bulváru se objevuje neustále. Možná o to víc si chrání své rodinné zázemí a skandál z jeho soukromí by člověk hledal marně. Terčem bulváru se stal snad jen dvakrát. Poprvé, když byl zatčen za to, že jeho pes, kterého umístil do karantény nebyl dostatečně očkován a následně musel složit kauci. Podruhé, když byl vydán jeho neoficiální životopis ,,Vencedor - De Setúbal a Stamford Bridge", ze kterého se stal v Portugalsku bestseller. José však nedal k jeho vydání práva a tak se snažil prodeji knihy zabránit. Neúspěšně.

Se svou ženou Tami se José seznámil v rodném Setúbalu už jako teenager. Svatba byla v roce 1989 a roku 1996 se jim narodila dcera Matilde, v roce 2000 syn José junior. José o své rodině mluví vždy s láskou a tvrdí, že ona je na prvním místě v jeho životě. Legendární se stala jeho arogantní prohlášení i vystupování, málokdo ale mluví o jeho aktivní účasti v nejrůznějších charitativních akcích a projektech, které přinášejí fotbalovou osvětu do zemí, jakými jsou např. Palestina nebo Izrael. Mezi světové celebrity ho vystřelily mimo jeho fotbalového umu i marketingové a reklamní kampaně, když se stal tváří takových značek, jakými jsou třeba Adidas, Samsung nebo American Expres.

V červnu 2008 byl Mourinho představen jako kouč milánského Internu. Opět si přivedl své spolupracovníky, kteří s ním válčili už v Portu a později v Chelsea a opět přišel se slibem velké budoucnosti milánského klubu. A opět nezklamal a stejně jako v Portu a Chelsea získal v prvním roce svého působení pro Inter ligový titul. Ve své první sezóně předhodil fanouškům Internazionale spolu s titulem i další tučné sousto v podobě zisku italského Superpoháru. Letos má navíc stejně jako ve svých předešlých působeních slušnou šanci obhájit titul a po několika letech opět uspět v milionářské Champions League.  V cestě mu ale stojí jeho dobře známá Chelsea. S ní se utká Inter ve čtvrtfinále a nutno dodat, že po prvním utkání, kdy Inter vyhrál na domácím hřišti 2:1 má k postupu blíž právě milánský klub. Vše se rozhodne na Stamford Bridge, který byl Josému tři roky domovem. Jeho přítomnost nezůstane nikomu z přítomných lhostejná. Pokud Chelsea uspěje, odjede Special One do Itálie jako muž, kterého ochozy Stamford Bridge stále milují. Pokud uspěje José, řady těch co ho nenávidí se opět rozrostou. Stejný osud možná potká i Josého figurku, kterou jste v tomto díle měli možnost získat. Výherce si ji možná vystaví někam na místo, kde bude na očích. Možná ji ale hodí do koše hned potom, co ji vzteky rozšlápne...