Je 1. január 2010 a my máme štvrtého víťaza našej súťaže Odhal mě - vyhraj mě! Dostali sme opäť obrovské množstvo mailov, ale povedzme si na rovinu, do uverejnenia pomôcky predchádzajúci víkend sme nedostali žiadnu správnu odpoveď. Potom to už išlo ako po masle. A kto je teda ten hráč, na ktorého sme sa pýtali v 4. dieli? No predsa ... Jody Morris! A náš štvrtý víťaz? Najprv si prečítajte niečo o našom Chelsea hráčovi a šťastný výherca je pod opisom a videom Jodyho Morrisa. Víťazovi gratulujeme a zasielame figúrku! Viac informácií o súťaži nájdete tu. Ďakujeme za maily a piate pokračovanie je na pláne v pondelok 11.1.!

Své chvíle slávy, ale i chuť bahnitého dna ochutnal ve své fotbalové kariéře Jody Morris. Chlapík, který mi vzrůstem a vizáží trochu připomíná Miňa Stocha mnohým z vás už as nic neříká. Do jednoho z dílů naší hádanky jsem ho ale zařadil z několika důvodů. Za prvé je Angličan, za druhé odchovanec Chelsea a za třetí zářný případ, jak se dá promrhat velký fotbalový talent.

Jody Morris se narodil v anglickém Hammersmithu 22. 12. 1978. Spolu se svým kamarádem Johnem Terrym prošel mládežnickými oddíly Chelsea a zdálo se, že oba mají nakročeno k velké fotbalové kariéře. Jejich příběh byl zpočátku velmi podobný. Morris, stejně jako Terry byl bojovník a rváč. Oba se časem dokázali probojovat do reprezentačního výběru Anglie hráčů do 20ti let. Oba si už v mladém věku dokázali zasloužit důvěru manažera Chelsea a získat příležitost zahrát si za A tým. Oba byli bouřliváci a oba se dokázali sem tam přimotat k nějakýmu průšvihu. Tady ale asi podobnost dvou fotbalových životů končí. Terry se zklidnil a stal se opravdovým fotbalovým genlemanem a hráčem světové extratřídy, jehož další příběh všichni znáte. Na ten Morrisův se podíváme.

Svým nasazením, houževnatostí, bojovností a pílí dokázal Morris vyvážit svůj handicap v podobě výšky pouhých 165 cm. Jeho herní potenciál na postu štítového záložníka hřiště byl tak velký, že mu byla fotbalovými experty předvídána obrovská budoucnost. Když byl postaven do role osobního strážce, počínal si natolik důkladně, že hráč, kterého osobně hlídal se nedostal k míči a byl ze hry absolutně znechucen. Své o tom vyprávěl i barcelonský Xavi. Ten Morrisovi nemůže zapomenout, jak ho v utkání Champions League hlídal tak poctivě, že za ním chodil i k rozehrání rohových kopů.  Morris býval v počátcích přirovnáván k dnes už legendárnímu Denisovi Wissemu. Právě od Wisseho měl mladý Morris možnost získávat cenné zkušenosti a podle slov tehdejšího manažera Gianlucy Vialliho, ho měl později v mužstvu nahradit. Vialli se dokonce vyjádřil i v tom smyslu, že s Morrisem v budoucnu počítá jako s jedním z adeptů pro roli kapitána týmu. Jenže...

Brzy se na scénu dostala jeho horká hlava a excesy, kterými udivoval více než svými výkony na hřišti. Nejprve se s Johnem Terrym a wimbledonským Desem Byrnem zapletl do rvačky v londýnském nočním klubu. Sotva aféra utichla, hned se zamotal do jiné. V září 2001, den po leteckých teroristických útocích na World Trade Center v New Yorku se spolu s jinými spoluhráči zamotal do trapného incidentu. Spolu s Lampardem, Terrym, Gudjohnsonem a Sinclairem se na londýnském letišti Heathrow posmívali americkým turistům a jejich ubohé narážky směřovali právě k oněm krvavým událostem. Vedení klubu všechny přítomné potrestalo odebráním několika týdenních platů, promluvilo jim do duše a všeobecně se očekávalo, že všichni lumpové začnou sekat latinu. Začli. Kromě Jodyho Morrise ovšem. Ten se dál rval po barech, opíjel se, boural auta, vymetal kasína a pomalu, leč jistě zabíjel svůj fotbalový talent.

V té době byla Chelsea plná hvězd a Morris v konkurenci Wisseho, di Mattea, Deschampse a Petita samozřejmě nemohl nastupovat pravidelně. Zvláště, když navíc plýtval energií mimo tréninkové centrum, slovo disciplína pro něj bylo neznámým pojmem a jeho životospráva dostávala značně zabrat. O šanci v národním mužstvu si tak mohl nechat jen zdát a pekelná kombinace jeho horké nátury s mladickou netrpělivostí nakonec vedla k jeho nezvratnému konci v Chelsea. Přestože mu Vialli, který nad ním držel ochranou ruku, nabídl lukrativní pětiletý kontrakt, rozhodl se Morris Chelsea opustit. Možná tenkrát chtěl nastupovat pravidelně v základu, možná toužil po lukrativnější smlouvě, každopádně však 1. června 2003 odešel jako volný hráč do Leedsu United. Za své osmileté působení v Chelsea odehrál v dresu s číslem 20 slušných 124 utkání, vstřelil 5 branek a podílel se na zisku poháru UEFA, FA Cupu a Charity Shield.  Jeho rozhodnutí opustit Chelsea se ukázalo jako jedno z nejhorších v jeho životě a sám Morris toho do dneška trpce lituje. "Život je tenká linie a přináší maličkosti, které mohou změnit vaši kariéru," říká. "Člověk potřebuje trochu štěstí, ale zároveň musí také učinit správná rozhodnutí. Jeden týden hraješ v Lize mistrů, další nehraješ vůbec".  Možná ale zapomněl dodat, že především jeho chování bylo hlavním důvodem, proč zcela odradil všechny manažery Premier League, kteří o něj měli eventuelní zájem.

Ani jeho příchod do Leedsu se neobešel bez skandálu. Morris se totiž na přestupu dohodl nejprve s vedením Blackburnu Rovers, které s ním poté již stoprocentně počítalo. Morris se ale na dohodu později  jednoduše vykašlal. Stejně tak, jako se vykašlal na své sliby, že si konečně dokáže urovnat svůj bouřlivý noční život. V říjnu 2003 byl tehdy čtyřiadvacetiletý Morris obviněn z pokusu o znásilnění 20ti leté dívky. Následně byl vedením klubu dočasně vyřazen z kádru a poté vykopnut definitivně, když zde stihl odehrát pouhých 12 utkání. Definitivně tak zřejmě skončilo i jeho působení v anglické nejvyšší soutěži. Pomocnou ruku mu v roce 2004 podal tehdy prvodivizní Rotherham United, odkud následně přestoupil k našemu letitému úhlavnímu nepříteli Millwallu. Zde se mu opět začalo fotbalově dařit, jenže nejprve utrpěl komplikovanou zlomeninu lícní kosti a poté si užíval s utržením křížového vazu, což opět jeho fotbalový comebak výrazně přibrzdilo. Nepřidaly mu ani další maléry, které se dál a dál táhly jeho životem. Za řízení v opilosti a bouračky mu byl dokonce odebrán řidičský průkaz na dobu čtyř let a k tomu od soudu vyfasoval 80 hodin prospěšných prací a podmínku na dva roky. Za své chování si dokonce vysloužil nehezké ocenění deníku Times, který ho zařadil na 47 místo v anketě "50 nejhorších fotbalistů Premier League". V této nechvalně proslulé společnosti je Morris jediným, který zde hájí slavné barvy CFC...

V roce 2008 přestoupil Morris do skotského prvodivizního St. Johnstone. Hned v první sezóně klubu pomohl k postupu do skotské Premier League, kam se St. Johnstone vrátil po dlouhých sedmi letech. V St. Johnstone, kterému se sice příliš nedaří si nyní Jody fotbal užívá a zdá se, že i v soukromí se uklidnil. Příkladně se podílí na výchově své dcery a o žádných jeho potížích se zákonem se dnes nikde nedočtete. Možná zmoudřel, možná zlenivěl, možná se konečně něco naučil v tvrdé škole života.  Z fotbalu má ale každopádně radost a říká "Hrát zde je něco, co si  musíte vychutnat. Musíte si to užívat, spíše než se trápit maličkostmi. Jsou to dny, kdy hrajete fotbal na fantastickém stadionu, před velkým davem a proti těm nejlepším. A já si nechci tuto příležitost nechat proklouznout mezi prsty. Nikdy nevíte, jestli by mohla přijít nějaká další... Neřekl bych, že jsem se úplně změnil, ale nyní zvládám svůj život mnohem lépe než v minulosti. Po vleklých zraněních a dalších peripetiích, které mám za sebou si všeho vážím mnohem víc. Jsem hladovější po fotbalu více než kdy předtím." Skotskému St. Johnstone může být Morris za šanci vděčný.  Daří se mu a přilákal k sobě opět vrtkavou přízeň fanoušků, kteří na něj jistě dávno zapomněli. Do zářivých vod anglické Premier League má ale stále daleko a troufám si tvrdit, že už mu zústanou navždy zavřeny.

Škoda, že dostal Jody Morris rozum až po třicítce. Takhle se můžeme jen dohadovat, zda by z něj rozum společně s jeho nesporným talentem  dokázaly udělat světovou fotbalovou hvězdu. Hvězdu, která dnes mohla zářit na Stamford Bridge po boku jeho velkého kamaráda Franka Lamparda, se kterým je údajně v denním telefonním kontaktu. Místo dohadů a hypotéz vám ale nabízím jeden z mála gólů tohohle chlapíka, který v dresu Chelsea vstřelil. Můžete se na něj podívat v přiloženém videu (je to ten poslední). Navíc se určitě usmějete nad tím, jak někdy může v ústech zhořknout obyčejná mátová žvejkačka...