Důležitější 3 body by jste asi jen těžko hledali. Dnešním vítězstvím jsme se posunuli k Manchesteru na stejný počet bojů, už jen a pouze střelecký součet nás odsouvá na druhé místo jelikož ten má United o poznání lepší.

Ale ani to dnes nehrálo žádnou roli, na začátku zápasu proti sobě stáli dvě mužstva která obě chtěla moc vyhrát, United si mohli vítězstvím zajistit jistotu letošního titulu, a Chelsea zase velkou možnost k přeskočení United, a právě to se stalo.

Oba celky naskočili do zápasu s několika změnami oproti posledním zápasům, z naší sestavy vypadl F. Lampard ale zase se do ní vrátil Michael Essien. Na druhé straně se vrátil stoper Vidic, který ale odehrál jen necelou čtvrthodinu. Velkým překvapením bylo jistě pro všechny Nenasazení Cristiana Ronalda do základní jedenáctky týmu ďáblů. Zda to bylo taktikou Alexe Fergusona, tím že Chelsea podcenil a nebo prostě jen tím že chtěl Ronalda odpočinout na úterní zápas s Barcelonou, nevím. Zkrátka a dobře, United se bez střelce letošních 28 branek nedokázali obejít.

Kompletní první poločas byl v jasné taktovce hráčů v modrém a to není jen tak lehce řečeno, toto byla pravá skutečnost. Za pravdu mi dá jistě i procentuální držení míče za první poločas. 60% vs. 40% ve prospěch Chelsea, za první poločas musel Petr Čech zasahovat pouze jedinkrát, když v nastaveném čase stáhnul rohový kop. Ale to už měla Chelsea na svém kontě první branku a hře jasně dominovala. I přesto že na naší straně chyběl tvůrce hry Lampard a mnozí se báli jak to bez něj bude vypadat, své umění ukázal především Michael Ballack, Michael Essien a také John Obi Mikel. Samozřejmě za pomoci všech ostatních. V prvním poločas opravdu, po dlouhé době by jste jen marně hledali věci které hráčům vytknout. Snad jen větší klid a přehled v zakončení, ale jinak jsme hráli důrazně a především, Týmově!

Chelsea chtěla za každou cenu uhlídat domácí neporanitelnost která po dnešku činní 82 soutěžních zápasů. Už od prvních minut se naši hráči hnali dopředu a útočili na Van der Sara ze všech stran, ten se měl také co ohánět, napřed po skákavé střele Essien a poté několika včasnými výběhy zlikvidoval naše průniky skrz obránce ještě dřív než jsme stačili vystřelit. Byť pokaždé v zápise o našem utkání naleznete popis rozestavění 4-3-3, tak mnohdy to tak nevypadá. Spíš by se to mělo počítat 4-5-1. Ne tak dneska. Všichni tři „útočníci“ se drali dopředu a nejvíce času strávili v těsné blízkosti soupeřova pokutového území. Ať už technický Kalou a J. Cole, kteří se často snažili prodrat středem hřiště tak i Drogba, který sice nic závratného opět nepředvedl, opět přidal pár sólíček a i možná přihraných soubojů, odehrál velmi mnoho vzdušných soubojů, mnoho toho také naběhal, nebyl to sice ten Drogba ze zápasu s Arsenalem ale řekl bych tak něco mezi.

První zářez pro Michaela Ballacka v utkání byl tedy jen vyústěním celého prvního poločasu, dalo by se říci, že gól byl v tu chvíli už jen otázka času. Ballack si naběhl na kapánek přetažený centr Drogby, který měl zřejmě prvně směřovat na Kaloua, ten si pro něj ale nevyskočil a tak míč doplachtil až k Ballackovi který poslal míč hlavou ke vzdálenější tyči. Velký tlak a neustálé útoky na branku hostů a nemohoucnost United směrem dopředu velmi nahrávala domácí Chelsea. A když myslím nemohoucnost tak to myslím doslova. Manchester United, ten slavný tým který sestřelí každého soupeře jedna dvě a který je podle odborníků nejlepší tým současného fotbalu. Tak přesně ten nenašel na naše obránce v prvním poločase vůbec žádný recept. Ať už Terry nebo Carvalho a nebo Cole s Ferreirou, všichni se drželi svých úkolů které náležitě plnili.

Druhý poločas začali hostující United poněkud svižněji, uvědomili si že pokud takto budou hrát tak se jim titul rozhodně v tomto zápase nepřiblíží, a i když přišli nějaké pokusy z dálky nebo centry do našeho pokutového území, United stále stáli za svým stínem, stále to nebylo ono. Zato Chelsea se trošku stáhla a už neobléhávala soupeřovu branku jako za prvního poločasu, ale snažila se o technický přechod až k zakončení, to se ale nedařilo kvůli finální přihrávce která většinou chyběla.

Až nastala 55. minuta, určitě každý zná tu Chelsea z minulých let kdy nejvíce drželi míč Carvalho, Terry a Čech, zkrátka taková ta uspávaná hra. Tak na tu si asi Carvalho vzpomněl. Po faulu na Drogbu u půlící čáry, rozehrál Mikel míč dozadu na Carvalho, k němu ale přiběhl Nani a snažil se napadat, dostal našeho zadáka pod tlak a ten ze zvyku poslal míč směrem doleva dozadu kde většinou bývá jeho kolega a náš kapitán Terry a nebo dokonce Petr Čech. Tak to také bylo, ale nesměl by tam být Rooney, který se vracel z ofsajdu, a jelikož Carvalhova přihrávka byla ideální tak Rooney potvrdil své kvality a přibližně 20metrovým úprkem doběhl na hranici šestnáctky a vystřelil podél Čecha. S pomocí tyče se tak stav změnil na 1:1. Ihned po obdrženém gólu se Chelsea opět probudila, v tu chvíli jste si mohli myslet že se hraje stále první poločas, zase začal ten kolotoč útoků.

Naši začali hrát tak trošičku vabank kdy se snažili zapojit do útoku v co nejvíce lidech a na obranu už tak nemysleli, a tak se asi dvakrát stalo že šli united do přečíslení, naštěstí se vždy stačil někdo vrátit a nebezpečí zažehnat. United branka na 1:1 oživila, ke které také přispěl příchod Cristiana Ronalda, ten hru oživil především co se rychlostní stránky týče. A poté také počty faulů které na jeho osobu byly, za prvních 10 minut hned 2 v těsné blízkosti naší 16ky. Naštěstí ani jeden se Ronaldovi nepovedl a tak mohl náš trenér Avram Grant spřádat plány na přetáhnutí skóre zase na naší stranu. Na hřiště se podíval jak již tradičně Nicolas Anelka a také poprvé od Prosince Andrey Shevchenko.

Tito dva hráči málem připravili gólovou šanci pro Didier Drogbu, když Shevchenko střílenou přihrávkou našel Anelku a se snažil přistrčit míč Drogbovi, míč byl ale moc dlouhý. Chelsea byla jasně aktivnější a mnohem více se snažila o tížený druhý gól. Ten se záhy nesmírně přiblížil. Michael Essien si seběhl s míčem na pravou stranu a snažil se centrem najít někoho před brankou soupeře. Trefil však pouze clonícího Carrika. Ten až po chvíli zjistil, že mu čárový rozhodčí odpískal ruku a tak vyzval hlavního sudího k nařízení penalty. K té si stoupl Michael Ballack a ranou do levého rohu branky přetáhl 3 minuty před koncem základní hrací doby vedení na naší stranu.

Právě nastavení přineslo největší nervy celého zápasu. Manchester se v 5 nastavených minutách dostal k několika šancím. A to ne ledajakým. Nejprve Ashley Cole a poté Andrey Shevchenko udrželi vedení Chelsea pouhých pár centimetrů před brankovou čárou. Oba dva byli vždy na správný čas na správném místě.

Poté už jsme zápas jen takticky dohrávali a snažili se získat čas, ani rohový kop který pro nás Drogba získal jsme nezahráli tradičně ale pouze na krátko s tím že jsme si s ním poté snažili hrát u rohového praporku.

Rozvášněním bylo už jen pouze hádka a strkanice mezi Ferdinandem a Mikelem, za což dostal hráč Reds žluté napomenutí.

Závěrem se dá říci že Chelsea předvedla možná nejlepší fotbal za celou sezónu, tento zápas by se dal srovnat možná jen s tím, kde jsme nad Arsenalem vyhráli také 2:1. Jak jsem si našel názor někde na diskusi „Dneska do toho kluci dali to modré srdce…“ Myslím že to tak je.

Takže teď, dvě kola před koncem sezóny jsme v těsném závěsu za Manchesterem, ten má ale stále vše ve svých rukou, pokud oba následující zápasy vyhraje, bude slavit titul, jen případné zaváhání United a plný počet bodů pro Chelsea by přivedl titul na Stamford Bridge.

Kdo bude nakonec slavit?

Chelsea (4-3-3): Čech – Ferreira(67.Anelka), Carvalho, Terry (c), A.Cole - Essien, Mikel, Ballack - J.Cole (87.Makelele), Drogba, Kalou (81.Shevchenko)

Man. UTD (4-3-3): Van der Sar - Brown, Ferdinand, Vidic (15.Hargreaves), Evra - Carrick, Anderson (64.O’Shaea), Fletcher - Nani, Rooney (63.Ronaldo), Giggs

Branky: 45., 86. Ballack (druhý z penalty) - 56. Rooney

Zápas jste sledovali online ZDE

Share

Twitter